S blížící se účinností DSA, jak je zkráceně označováno nařízení EU o digitálních službách (Digital Services Act) , bude v médiích přibývat článků z této oblasti. Z těchto důvodů máme za užitečné opět připomenout, že nařízení DSA nabývá účinnosti k 17. únoru 2024 a že pro ty obchodníky, kteří se zabývají v prostředí internetu pouze prodejem zboží, by nemělo přinést žádnou podstatnou regulatorní zátěž. Dopady na obchodníky budou spíše nepřímého charakteru, a to v důsledku nových povinností stanovených on-line platformám, jež internetový prodej zprostředkovávají. V tomto právním oběžníku se budeme věnovat jedné z nich, a to umožnění plnění zákonných povinností obchodníků provozovatelem takové platformy, jež má podobu on-line tržiště (marketplace).
Konkrétně je tato povinnost zakotvena v ustanovení čl. 31 odst. 1 DSA, jež stanoví, že „Poskytovatelé online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku zajistí, aby jejich online rozhraní bylo navrženo a uspořádáno způsobem, který obchodníkům umožní plnit své povinnosti plynoucí z použitelného práva Unie týkající se předsmluvních informací a informací o souladu výrobků s předpisy a bezpečnosti výrobků.“ Jak známo, obecně závazné právní předpisy vyžadují v současné době po obchodnících, aby vůči spotřebitelům plnili velkou řadu předsmluvních informačních povinností (nejčastěji obchodníci tyto povinnosti plní prostřednictvím obchodních podmínek). Na existenci informačních povinností vůči spotřebitelům nic nemění fakt, že obchodník nabízí zboží prostřednictvím on-line tržiště (a nikoliv prostřednictvím své vlastní webové stránky).
Výše uvedené ustanovení DSA tedy zakotvuje povinnost pro provozovatele tržiště přijmout taková technická opatření, aby mohl obchodník své zákonné povinnosti splnit (umožnit vkládat obchodní podmínky či jiné texty obchodníkem a poté je zobrazovat spotřebitelům). Druhou stranou mince pak je, že pokud provozovatel platformy umožní obchodníkovi tyto povinnosti splnit (tedy umožní obchodníkovi vkládat v rámci jeho profilu na platformě nejrůznější informace), měl by tak obchodník logicky učinit. Odpovědnost obchodníka za plnění informačních povinnosti je při prodeji zboží prostřednictvím tržiště shodná jako v případě prodeje zboží prostřednictvím vlastních webových stránek.
Z pohledu provozovatele platformy pak nebude dostačovat pouze umožnění splnění zákonných informačních povinností obchodníkům, ale provozovatel platformy by měl i kontrolovat, zdali obchodník tyto povinnosti skutečně splní. Konkrétně to uvádí ustanovení čl. 31 odst. 3 DSA: „Poskytovatelé online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku vyvinou maximální úsilí, aby posoudili, zda tito obchodníci poskytli informace … předtím, než jim na nich umožní nabízet výrobky či služby.“ To znamená, že provozovatel platformy by měl provádět předchozí kontrolu plnění informačních povinností obchodníkem, než obchodníkovi umožní na platformě zboží nabízet a prodávat. Uvidíme, jak k těmto povinnostem budou provozovatelé platforem přistupovat v praxi.
Josef Aujezdský
Tento text byl advokátní kanceláří Mašek, Kočí, Aujezdský původně vyhotoven ve spolupráci se spolkem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) jako právní oběžník č. 11/2023 určený členům tohoto spolku.